Wrazow

Rok 1919

Byl jsem stižen nemocí, zvanou "malária" 8. září po příjezdu od ruské části k svému pluku. Ležel jsem v  "okolodoku". 9. září jsem měl čím dál větší horečku, jíst  vůbec nic jsem nemohl, 10. září pl. lékař na mně našel, že mám skvrnitý tyf. 11.-12. září jsem měl tak silnou horečku, že jsem nevěděl, co se se mnou děje, následkem toho jsem dostal " halucinace očí i uší". Pořád jsem něco slyšel, něco viděl a všechno to byl pouhý klam a fantazie. 19. září se mně ulevilo, takže jsem přišel k sobě. 14. září jsem začal jíst a ve 4 hodiny mně odpravili ze sanitárního vagonu do Divizní nemocnice v Krasnojarska, tam mě nepřijali a odpravili mě do Tomska. 17. září jsem přijel do nemocnice do Tomska. Z Krasnojarska do Tomska jsem jel opět s velkou horečkou, v nemocnici jsem to prožil do 23.října. Z nemocnice jsem byl odpraven do rekonvalescentu č. 2. 9. listopadu jsem byl odpraven do sanitárního "pojezdu" č. 5 bratrovi Dr. Vymetala. 14. listopadu jsme se hnuli z Tomska na východ, 15. listopadu ráno v 5 hodin jsme přijeli na stanici Tajga, při příjezdu do Tajgy se nám vyšinul zadní vagón, následkem toho jsme se tam zdrželi až do večera do půl 6.

15. XI. Jsme již v Marinsku- o půl 8 odjezd

17.XI. Jsme již v Bogotulu- o půl 2. odpoledne odjezd

19.XI. Jsme již v Krasnojarsku

20. XI. Ve 2 hodiny odpoledne odjezd

23. XI. Jsme již v Nižné Udinsku, u nádraží blíže lesa je pěkný pomník, kde odpočívá 16 našich bratrů.

24. XI. V Čeremchově v noci jsme přijeli do Inokentěvskej před Irkutskem

28.XI. Odjezd ráno v 7 hodin podél Angary. Angara vytéká poblíž stanice Bajka z Bajkalského jezera, v 10 hodin jsme přijeli do st. Bajkal. Bajkalské jezero je 300 verst dlouhé, někde až 60 verst dlouhé. Voda v jezeře i Angaře je báječně čistá a chutná, sladká. Dále se dráha vine podél jezerní délky, škoda, že pára z jezera i mlha brání našemu pohledu na krásnou romantikujezera. Podél jezera po dráze je 39 tunelů a několik galerií, kterými jedeme. Jezero je vroubeno krásnými vysokými skálami, horami s vrcholky zasněženými. Skály u jezera mají báječný pohled a tvary. Podél jezera jedeme až do Studanky. Skoro celou noc jedeme kolem jezera Vrchní Udinsk( 29.XI.), kde zastávají službu Japonci. Ráno v 9 hodiny st. Chylok 740 verst od Irkutska, příští ráno jsme již v stanici Mogzon. V noci projíždíme menším pohořím než u Bajkalu.

2.XII. Karimskaja v 10 hodin dopoledne, v poledni stanice Andrianovskija počíná jen jedna trať, v 9 hod. st. Olověna 1200 verst od Irkutska. Zde se spojila Vladivostocká skupina s Gajdovou, hned za stanicí je sinle poškozený železný most oddílem Jeninovoku. Blíže Olověnej jsou také olověné doly . Krajina je kopcovitá a holá.

4.XII. Odjezd v 10 hodin dopoledne. Podél dráhy jsme viděli stáda posoucích se koní, krav, ovcí, velbloudů na suché trávě vyčnívající nad sněhem.

5.XII. Příjezd v Manžuriš.

6.XII. St. Mjaduchovo, zde již vidět sem tam malé břízky, v 6 hodin večer st. Buchet 15 verst před Bechetom je tunel 1. verstu dlouhý, u něho se nám roztrhl vlak.

7. XII. St. Cicigarov, podél trati jsme viděli již čínské chaty a vesnice. Kraj je rovinatý.

8.XII. Charbin 200 verst od Vladivostoku odjezd večer, začíná krajina silně kopcovitá, strmé vrchny skalnaté, vidět již pořádně obdělaná polé na vysokých horách.

9.XII. St. Manisan, na st. je vidět všude mnoho zásob obilí, rýže, atd. přikryté rohožemi. Modauši, kde nám dali tři parovozy, projíždíme do hor serpentinami, tři trati nad sebou a dlouhým tunelem.

11.XII. St. Sibineho projíždíme několika tunely. Před půlnocí příjezd do Nikolska-Usuriskeho, kde měl v 18. roce při našem vystoupení třídenní boj 5.pl. 6.pl. a I. prapor II. záložního pl. s bolševiky.

12.XII. Po obědě odjezd pahorkatinou , večer o půl 7. hodině příjezd do Vladivostoku. Vladivostok stojí na několika stráních. Kolem půl města je moře, nad mořem vysoké hory, skalnaté "krepostní" stěny proti moři.

16.XII. V 11 hodiny odcházíme na loď "Tranz os Montes", je to loď anglická, osobní, rychlosti 35 km za hodinu. Asi v poledně se utopil u lodi bratr Hájek, za 5 minut byl vytažen bratrem poručíkem. Japonský felčar mu pomáhal k vědomí, ještě byl přiveden k vědomí, automobilem odvezen do sanitárního ešalonu č.5.

Ma lodi jsme si každý připravovali svoji plachtovou (houpačku) postel i s dekou, na lodi byla všude ukrutná zima. Následkem toho bylo, že krutou zimou byly popraskány trubky k ústřednímu topení.

17.XII. Parní vytahovadla rychle pracují, nakládá se spousta potravin, tabáku a různé potřeby na dalekou cestu. Na naši loď se naloďuje 3. prapor I.pl. kulometné roty nestrojová rota. V noci byla nalezen zastřelen jeden bratr nedaleko přístavu. Jeden bratr zemřel zmrznutím na lodi. Na lodi se netopí, proto se stále čile pohybujeme rozhřívajíce zkřehlé údy.

18.XII. V 7 ráno byly konečně můstky odstraněny a v 8 hodin konečně loď se hnula od břehu a za chvíli nám pevnina zmizela. K večeru nastávají několika metrové vlny, které házejí s lodí ze strany na stranu. Dnes již někteří hoši vrhnou.

19.XII. Moře je dnes více rozvlněno, kymácení losi je větší než včera, zvracení je vidět víc než včera. Pořádek na lodi je následující, v 6 hod. ráno vstávat, hned je čaj, skládat(houpačky), zametat, umývat stoly, od 10 hod. do 12 hod. všechno na palubu, po obědě čištění jídelních příborů. Jídelní příbory musejí být stále čisté na stole. Pak se jde zase na palubu před večeří. Kouřit se může jen na palubě do 9 hodin večer do 6 ráno. Dnes v poledne vpravo od lodi sjme viděli vysoký skalnatý ostrov korejský. O 4 hodině odpoledne byl pohřeb bratra Zajam. I. četa pl. měla čestnou stráž, anglický kněz přečetl pohřební formuli a podpl. Klecanda přednesl krátkou, ale správnou řeč vztahující se ve vojsku vše pro vlast. Tělo bylo zašito v černou deku a obaleno velkou stuhou  bíločervenou v modrém poli. Loď při obřadech zastavila. Z lodi dva námořníci odnesli tělo zemřelého bratra na nosítkách na druhou palubu a spustilai jej do moře.

Zapěna byla naše hymna Kde domov můj

20.XII. Je už mnohem tepleji, v 6 hodin ráno jsme viděli vlevo ostrovy, vpravo pobřeží. Dnes vidím první východ slunce na moři, pohled báječně úchvatný, slunce vychází jak ohromná rozžhavená koule, nebe se proměňuje všemi ostrými barvami, které se odrážejí od zvlněného moře, mraky a pára jsou nad mořem, které brání rozhledu do dálky. Vereščagin. Na lodi Petropavlovsk v 10 hodin dopoledne plujeme v těch místech, kde byla poražena ruská eskadra admirálem Makarova a Rožeděnského- s admirálem Makaronem podhlavní milíř, blíže ostrovu Maščuščina je v mlhách vidět sklanaté holé ostrovy, v půl 5. jedeme, zdáli poloostrova Lisu pobřeží krásné, skalnatě vroubené, vysoké.

21.XII. Plujeme žlutým mořem, vody je jak u nás po velkém lejavci, v půl 6. jsme již v městě Šangaji, do kterého jsme přijeli po široké řece. 24. na Štědrý večer jsme byli v městě v ulici Kuken Roy v centru města v krásném obchodním domě 5 patrovém. Sešli jsme se tam v 7 hod. večer. Ohromný sál vyzdobený znaky a praporky všech říší a republik mimo Německa, občertsvení, dárky, k večeři chleba se šunkou , polévka a plný talíř, dorty a různé pečené. Bratr Šmíd houslista zahrál nám něco ze Smetanovy opery, pak několik nádrodních písní,. Pak přednáška podpl. Klecandy, a ten jménem nás všech poděkoval anglickým dámám, americkému konzulovi, který se omlouval, že pro málo času není vše připraveno, jak by nám přáli. Čínská hudba nám hrála z válečného křižáku, za nejlepší kousky pro radost jsme jim zatleskali, ale nestálo to za nic.

29.XII. V půl 9. odjíždíme z šanghajského přístavu, napřed po řece Sako po čtyřech verstách plavby. Pohřební rakev nekladou do země, za několik měsíců ji zazdívají. Uvázli jsme na mělčině. Čeká se až bude příliv, o 2. hodině odpoledne přijeli nám dva vlečné parníky na pomoc, které naši loď kolíbavě odtáhyl naprostředek na hlubinu. Konečně k 3. hod. naše loď sama pluje . Voda stoupla na půl 2. verstu. V 5 hod. jsme zakotvili v ústí řeky Jan-ste- Tiang, v těchto dnech mimo nás jsme minuli ostrov Formu, který až do války čínsko-japonské patřil Číně a nyní je vlastnictvím Japonců. V pralesích Formusu brání se Japonsko kolonizaci praobyvatele, jsoucí na nízkém stupni kultury(lidojedi), na ostrově se dobývá měď, rtuť, vyváží se dřevo na nábytek. Západně od nás po celé cestě se táhne čínské pobřeží s městy otevřenými evropskému obchodu Fucan, Amoi a Svatan. Z Fucau ponejprve se začal vyvážet čaj, ve městě jsou jezuitské kláštery založené již v 15. století. Amoj vede čilý obchod s čajem a  hedvábím, horách je mnoho tygrů. Nejdůležitější přístav Hong-Kong je celý na ostrově Viktoria. Anglická pevnost proti ostrovu Hong-Kongu ústí západní řeky, na které leží největší město čísnké Kanton, se sídlem jižní čínské vlády, ke které se hlásí provincie jižněji řeky Jan-tse-kyanu vede boj proti severu za čínskou národní myšlenku, kdežto sever přidržuje se starého režimu mandžuského s centrem v Pekyně. Číňané byli podmaněni před 600 lety bojovnými mandžurci, kteří vyhubili čínskou dynastii. Na rovnoběžce Hong-Kong na východ od nás byly filipínské ostrovy patřící nyní Spojeným státům americkým. Byly dobyty v roce 1896 ve válce se Španělskem, na západ od nás francouzské kolonie Končinčina a Anams s hlavním městem Saigonem. Vývoz rýže a cukrové třitiny hlavně do Japonska, k poloostrovu Maloka(angl.) přiléhá malý ostrov Singapoar s městem a pevností stejným jménem. Obyvatel asi půlmilionu smíšeného s Evropany s neanglickou i anglickou posádkou. Soustřeďuje se federativních států Malajsii. Singapoar je důležitým uhelným přístavem na cestě na východ. Po odjezdu ze Singapoaru projížděli jsme úžinou mezi ostrovem Singapoarem a Sumatrou. Vjíždíme do Indického oceánu do Kolomba na ostrově Cejlon od r. 1818  patří Anglii získáno od Portugalců měl přístav na 400.000 obyvatel. Ostrov je obydlen indickým plemenem Singalezové(budhisté), kromě Singalezů bydlí v přístavě Peršané, Číňané, Arabové a asi 10.000 Evropanů. Ostrov Cejlon je velice úrodný.Káva, vzácná dřeva, čaj, guma, kakaa, třtina, drahokamy, rubíny, využívá se práce slonů, chov slonů v Kendy 6 km od Kolomba, nejvyšší hora na Cejloně Adams Peek. Město Kolomba nachází se 60 km od rovníku. Indové se zabývali potápěním za mušlemi, ve kterých nacházeli perly, nebezpečná práce.

Když přijde písek do mušle, nastává perlení. A sice živočicha ten písek dere a tlačí, a tak živočich písek obaluje perletí tak, že se nachází ve velikosti špendlíkové hlavičky. Až jak holubí vejce chované mušle kvůli perlám, napouštějí do nějakých kanálů mořskou vodou a nasazují mušle, místo písku vkládají zlato nebo sklo. V Kolombu jest tropický park Viktoria krásné růže, květiny polní, zajímavé stromy ochranné velikosti šířky, které spouštějí si kořeny z větví, tyto stromy jsou až 300 metrů široké.

Jsou ostrovy v Indickém oceánu zvané Veliké Sundy, skládají se z ostrovů Sumatry, Jávy, Bornea a Celebes, které s množstvím menším i větším kolem patří Holandsku. Ostrovy obydleny rasou malajskou, která je ve východních ostrovech na Celebesu, Sokliku, Timovu pomalu přechází v rasu formu Holforku v Nové Guinei a Kanaku v Polynésii.

Z ostrovů Sundských nejvýznamnější je Jáva, zvaná perla ostrovům, nebo věčně zelená Jáva. Jáva je asi tak velká jako naše republika, ale obyvatel má asi 25 až 30 milionů. Fakt, že na Jávě nebylo nikdy hladu aa agrokulturní podiny tropické jsou nejvícexportovány z Jávy, svědčí o ohromném zemědělském bohatství ostrova. Jáva je ostrov sopečný, 60 z nich je dosud činných, ale příroda jako by vyrovnání vulkanického k výbuchům náchylného útvrau Jávy stvořila na Jávě mírumilovné klidné spokojené Javance. Je stará, svědčí o tom nádherné vykopávky ve středu Jávy, jména sopek např. Fromo, Brahma, Nidobaru. Javánci svým náboženským vyznáním dávno byli brahmáni, později buddhisty, nakonec byli podmaněni turky a naležející k veleříši arabské, brzy po vysvobození mohamedány byli násilím přinuceni k přijetí mohamedánské víry, k náboženství, které se ani charakteru lidí ani země nehodí.  V horách na východě okresu Soerabjanu Tenzor zůstali brahmani, tam v krásách sopečných hor kolem světoznámé Zandzou(pískové moře), kde je největší sopka jávanských sopek, mezi nimi Brahma, obyvatelstvo ctí svého Brahmu. Až do roku 1670 byla jednou ročně pouť k Brahmu a v jícen kráteru vrhána vždy byla lidská oběť . Holandská vláda tomu zakazovala lidské oběti, pouť byla však povolena a místo lidské oběti házeli peníze do kráteru. Mohamedánský isionář chtěl dokázat, že Alláh je pravý bůh, a tak spustil se v den pouti po provaze do kráter. Ale ať už byla příčina jakákoliv, brahma znenadání vydechl a odvážlivec zaplatil svoji smělost životem. Od těch dob je východní Jáva brahmánskou přírodní krásou a bohatství na Jávě zůstane nevyčerpatelným zřídlem i pro umělce i pro učence i pro odbchodníky. Jáva má u Batávie v Bulterorgu největší botanickou zahradu celého světa. Jáva produkuje veliký díl světové spotřeby kávy, čaje Toleaku, kaučuku, cukrové třtiny, kakaa, oleje z kokosových ořechů, vanilky, pepře a mnoho koloniálních plodin zemědělských.

Sumatra je ostrov mnohem větší nežli Jáva, je veliká asi jako Německo. Obyvatel je málo, asi 8 až 9 milionů. Civilizováno je trochu je pobřeží, uvnitř ostrova žijí dosud národy, jimž civilizace zůstane neznámou, poněvadž ten, kdo se k nim přiblíží, nese s sebou ne spásu, ale vykoupení. Národové tyto žijí ještě jako národové dob předhistorických. Ostrov je a bude až kolonizace bude provedena snad nejbohatším místem na světě. Ohromné pralesy s drahocennými dřevy, splavné řeky, ložiska uhelné, petroleje, železo, stříbro, měď,cín, vše v neznámém , ale ohromném množství. Co dosud chránilo Sumatru v jejím pralesovitém panenském stavu, je klima a tropické nemoci. Ale věda a podnikavost lidská i to překoná a Sumatra bude jednou sídlem blahobytu a zdrojem blahobytu. Borneo je největší ostrov světa, je ještě méně obydlen, asi 3 miliony obyvatel. Je tam petrolej a zlato, ale na dolování se domácí lidé nehodí. Celebes s hlavním městem Makasarma má již obyvatelstvo smíšeno s Halfary. Kolem Menádo je moře tak čisté, že z lodě vidět do hlubiny bílé dno. Není to ostrov tak bohatý jako ostrov Sumatra nebo Jáva. V modravých vodách tropického moře koupe se perla indického oceáná ostrov Cejlon s asi 4 miliony obyvatel. Horské vrcholy dosahují nad 2500 metrů vrhající před východem slunce stín na oblaka. Zajímavá je hora tupá homole Adónis Peak 2247 metrů. Tropický prales byl vytlačen plantážemí, z ptáků zde žijí kolibříci, papoušci, supi. Z hadů je zajímavý indický brejlovec, pak gego-govia příbuzný krokodýla a želvy, který mění barvu v takovou, na jaké se nachází. Praobyvatelstva se zachovalo asi 6 tisíc Voddu, ti jsou malé postavy, hubení černovalsí, temně čokoládové pleti, širokých nosů, zaměstnávají se lovem a vlivem západní kultury budou asi odsouzeni k vyhynutí. Singolerové jsou bronzové pleti, vlasy spletou na šíji v uze, chodí prostovlasí, muži nosí na halvě želvové hřebeny, ženy kroužky v uších a v nose. Staří Indové věří v transmakgnaci(stěhování duše), nezabíjejí ani zvířata, pokládají je za posvátné a pokládají, že příroda dává dost, tak se nemusí sahat na život zvířete a živit se masem.

Zde končí deníkové zápisky pana Fridricha, který se nakonec do Vracova dostal. Jeho vyprávění jsme zařadili na naše stránky, protože se jedná pravděpodobně o prvního vracovjáka, který objel doslova celý svět.  A také proto, že v dnešní době zapomínáme na to, co někteří lidé obětovali pro vznik Československa.